BAJKAL 2016 - Lední jachting DN
Den 1 a 2 - Cesta a příprava
Nějak se to stalo a jsem znovu na Bajkale na závodech ledních jachet. Letos už potřetí. Původně jsem jet nechtěl, ale nakonec mě Diderick Riemsdijk H 467 přemluvil. Zavolal v lednu, že v kontejneru zbývá už jen poslední místo. Mám podezření, že to říkal úplně všem účastníkům.
Z Prahy do Moskvy letím společně s Pavlínou Soukupovou. Čeští jachtaři ji určitě znají jako fotografku. Její sláva už se ale šíří za hranice a Pavlína dostala pozvání stát se oficiální fotografkou Bajkalského týdne ledních jachet. V Moskvě se spojujeme s evropskou výpravou a do Irkutska už letíme společně. Tam jde všechno hladce, žádné ztracené kufry. Nastupujeme do minibusu a pokračujeme doslova cestou necestou dalších 5 hodin na základnu Ujuga na břehu Bajkalu.
Kontejner s naším vybavením je už na místě a pouštíme se okamžitě do jeho vykládání. Sestavujeme lodě a připravujeme vše na zítřejší první závod. Led na jezeře je měkký, povrch firnovitý, bílý a neprůhledný. Tloušťka ledu je 110 cm. Ještě před deseti dny byl led jako modré zrcadlo s občasnými závějemi. Předčasný příchod teplého počasí však idylku pokazil a kdoví, jak nám to bude zítra jezdit.
Spolu s Petrem Hamrákem M 53 jsme došli k názoru, že ony idylické fotky modrého průzračného bajkalského ledu, které organizátoři a Diderick H 467 rozesílají, pocházejí nejspíš z minulého století. A že v našem století ještě nikdy hladký nebyl, a že je to jenom takové lákadlo, které na nás dva zapůsobilo tedy dokonale. Zmořeni nevyspáním z plného letadla a šestihodinovým časovým posunem jdeme spát.
Uvidíme, co bude zítra…
Den 3 - Asia Cup
Ráno prvního závodního dne je krásně slunečno. Jsem jak praštěný palicí, nechce se vstát. Časový posun bude ještě nejmíň den působit. Začíná slavnostní zahájení celého Bajkalského týdne ledních jachet. Hned poté jdeme závodit, čeká nás pohár Asie.
Led mizerný, měkký, brusle se do něj boří asi 8 mm. Startuji úplně na levém konci padesátičlenného pole. Po startu vedle mne jede auto a snaží se fotit nebo co. To se u nás nestává. Vítr divoce přeskakuje a točí se, chvílemi uléhá, ale nějak dojíždíme. Mě to nejde a dojíždím na 20. místě. Rozjížďku vyhrál Oleg Vasilev R1, kterému přezdívám „mistr slabého větru“. Jede mu to, když už my všichni stojíme nebo musíme lodě tlačit.
Ve druhé rozjížďce Oleg R 1 vzdává. Musel vystoupit a běžet. To pro něj byl jasný signál, že je závod neregulérní. Já to nepoznal, protože jsem musel tlačit každou chvíli. V posledním kole jsem měl nezaviněnou kolizi s mladíkem Sergejem R 125, který do mne narazil zezadu. No vyčinil jsem mu, holt to mládí. A navíc mi potom ještě vypadla ze šeklu přední kladka otěže, takže jsem to cestou opravoval. Dojel jsem na 28. místě, pravděpodobně poslední z těch, kteří nevzdali. No žádná sláva. Co se dá dělat. Poté nás rozhodčí posílají na břeh. Jdeme dospat deficit.
Den 4 - Asia Cup
Ráno zase slunce, vítr žádný. Zvedne se pak později, termický, ale nepříliš stabilní. V závodě nám fouká 4-6 m/s, což by byl normálně nádherný vítr. Díky velmi měkkému povrchu ledu se však brusle do ledu boří a nejede to moc rychle. Tím je pak větší tlak větru od plachty a lodě se ocitají v divokých nakloněných polohách.
Celý den mi to nejde. Jak postupně led měkne tak se postupně prodám níže a níže. Ani se mi o tom moc nechce detailně psát. Po startu je to dobrý, na první bójce jsem v první pětce nebo desítce, pak se ale rychle propadám dozadu, v každé větrné díře se skoro zastavím a předjede mě skupina soupeřů. Takže v dnešních pěti rozjížďkách dávám 10., 16., 22., 24. a 24. místo a celkově končím na 20. místě.
Vítězem poháru Asie se stal Johan Tolsma H 580, druhý Jurij Astašev R 22 a třetí byl Oleg Vasiljev.
No, uvidíme, co bude zítra.
Den 5 - Mistrovství Ruska
Ráno rozhodčí zahajují další závod, a to otevřené mistrovství Ruska. Až do dvou čekáme na vítr, který nakonec nepřišel. Dnes je mnohem více mraků a tak nefunguje termika. Po ukončení závodního dne jdeme tedy alespoň trénovat a občas se svezeme na nějakém pofuku. Běháme nebo postáváme po jezeře, sem tam si dá někdo v lodi šlofíka.
Já jsem si alespoň otestoval brusle, které jsem přebrousil ze 100 na 105 stupňů. Slibuji si od nich, že se budou méně bořit a pojedu více po povrchu. S Jurijem Astaševem R 22 si pro porovnání vyměníme lodě. Ta jeho jede o mnoho líp a snadno ho předjíždím. Debatujeme spolu, proč to asi je a Jurij mi dává několik tipů, co vylepšit.
Nakonec tlačíme lodě do přístavu asi 3 km. Na ledě je patrná změna, už není tak bílý, sněhová pokrývka se částečně rozpustila a vpila do povrchu ledu a ten je náhle modřejší než dopoledne. Také hladší, i když stále měkký. Jestli v noci bude mráz, tak nás alespoň v poledne může čekat rychlý závod. Večer na brusce ještě dolaďuji brusle podle Jurijových rad.
Den 6 - Mistrovství Ruska
V noci nemrzlo, přesto ale ráno nejsou u břehu na ledu žádné kaluže. Na ledě je citelně chladněji. Vyjíždíme dnes dál na jezero, asi 5 km od naší základny. Opouštíme namodralý led v naší zátoce a vjíždíme do střídavě šedivých nebo nazelenalých oblastí. Šedivý povrch patří tvrdému ledu s malou námrazou na povrchu. Zelená místa jsou pak oblasti měkčího ledu bez námrazy. Při škrábnutí do jeho povrchu podrážkou tretry se rozpadá do velkých krystalů. Nechápu, jak je možné, že na stejném ledu jsou dva různé povrchy.
Ladíme lodě s Jerzym Sukowem P 345. Jedu trochu rychleji a nechávám tam proto brusle 95 stupňů. Fouká poměrně hezky, 4-6 m/s, občas vítr ale zeslábne na 1 m/s. Vyrážíme na první rozjížďku. Startuji z pravého křídla na předposledním místě. Obracím jako první, ale zpomaluji, mám malou výšku na horní bójku. Začínají mě předjíždět okolní závodníci. Na bójku přijíždím ještě stále cca na 6. místě ale nemám rychlost a na zadní vítr mě předjíždí další a další. Ve druhém kole totéž. Ve třetím kole se před cílem zpomaluji ve větrné díře. Snažím se halzovat, abych z ní vyjel, ale marně. Kousek před cílem mě předjíždí početná skupina závodníků. Dojíždím na 34. místě. To je zatím moje nejhorší umístění. Zachovávám klid (ale zuby skřípou) a chystám výměnu bruslí, těch, které jsem včera tak dlouho upravoval.
Dlouho čekáme na další rozjížďku, vítr se ale točí, sílí, je dokonce chvíli velmi silný a nešlo by závodit. Polovina závodníků navléká plochou plachty. Já jsem ji hloupě zapomněl na ledu na základně. Teď mám obavy, že ji vítr odnese na jezero. Je to ale daleko no tak čekám s ostatními. Nakonec to nevydržím a jdu alespoň trénovat. Kupodivu to jde, občas jsou dost husté poryvy, ale jede to dost rychle. Pak zahlédnu kus nad horní bójí loď bez stěžně a postavu vedle ní. Jedu ihned tam a je to Niklas Hartburg OE 221. Vedle něj kulatá díra o průměru 3 m. Niklas do ní vjel pravou bruslí, vylítnul z lodě a trochu se praštil do ramene. Měl velké štěstí. Takovou díru bych tu tedy nečekal. Prý je od něrpy, místního tuleně, který žije jen na Bajkale.
Asi po dvou hodinách čekání se vracíme zpátky na staronové závodiště před naší základnou. Já toho využívám k tomu, že zajedu ke břehu a beru si ráno zapomenutou plochou plachtu. Opět ale musíme čekat, panuje opravdové evropské aprílové počasí. Prší, svítí slunce, září duha, chvíli bezvětří a chvíli musíme stát u lodí a držet je na ledu. Jediný Gareth Rowland K 11 zachovává zdánlivý klid. Sedí v tom psinci na své židličce vedle lodě zády k větru a mezi zuby cedí:“I hate this weather. It’s English weather“.
Nasazuji plochou plachtu, vyleju vodu z kokpitu a jdu to zkusit. Fouká silně, 10-13 m/s. Naštěstí led očištěný vodou je poměrně rychlý a účinek větru není tak drtivý. Jezdím chvíli úplně sám. Brusle 105 stupňů docela drží. Na takových jsem ještě nejel. Jedu na plné pecky po větru a přede mnou se jako cílová brána klene duha. Skoro věřím, že ji projedu.
A pak konečně další rozjížďka. Startuji skoro poslední na levém konci na 34. pozici, kterou jsem si „zasloužil“ předchozím umístěním. Po startu se těsně protáhnu kolem Garetha K11, a můžu odpadnout a zrychlit. Za sebou nikoho nevidím a nejsem si jist, jestli můžu obracet. Jdu do toho a vidím, že ostatní jsou 100 m za mnou. V klidu jim předjedu před příděmi. Loď vážně jede. Navíc po chvíli přijde dobrá změna a vytáhne mě k návětrné bóji. Znovu obrat a přede mnou stále nikdo. Horní bójku obracím jako první, asi po 100 m za ní náhle žádný vítr. Halzuji a pořád nic.
Dohání mě Oleg Vasilev R1. Ten objíždí dolní bójku jako první a zdá se, že já budu druhý, znovu zastavuje v náhlém bezvětří a už je tu skupina 15 závodníků, kteří mě u bójky předjíždí. Vítr se mění velice prudce a to jak v síle, tak i ve směru. Není to regulérní, ale aspoň něco. Vidím dvě lodě převrácené, snad jsou v pořádku. Snažím se dohnat ztrátu z větrné díry. Loď mi jede dobře, rychle. Nakonec se propracuji alespoň na 10. místo. Škoda té ztráty v prvním kole, ale byla to dost loterie. Pro dnešek je to všechno a jedeme na základnu. Na zítra předpovídají silný vítr.
No, uvidíme, co bude zítra…
Den 7 - Mistrovství Ruska
Ráno se nezávodí a další skipper meeting se odkládá na 13:00. Celou noc foukal silný vítr a je tomu tak i v průběhu dopoledne. Rozhodčí naměřili 35 uzlů a změny až 90 stupňů. Fouká Sarma, severní vítr z hor, studený, silný a turbulentní.
Ani v jednu hodinu se nerozhodne a čekáme dál. Sejdeme se pak ještě v 15:00 kdy je závod pro tento den ukončen. Předpověď na zítra je lepší, vítr 5 m/s a tvrdý led.
Uvidíme, co bude zítra …