Mistrovství Evropy ledních jachet DN
Na ledě je nás po rozbřesku zatím jen několik. Richard P 134 a několik Dánů. Richard je velmi sympatický, zkušený a dlouhodobý polský lední jachtař, závodí na čele skupiny C a ráno se potkáváme u snídaně. Už nám dal pár dobrých tipů na broušení bruslí. Zkoumám led. Je na něm trochu více vody než včera, má pořád okolo 30 cm, je průhledný a nejsou v něm skoro žádné bubliny vzduchu. A to už je třetí den teplo i v noci, okolo 5-7 stupňů. Led je omývaný a ohlazovaný vodou, kterou po ní žene vítr. Je neuvěřitelně kluzký a bez treter nebo nesmeků se po něm nedá chodit. Vítr je ale ukrutně silný a na závodění to není.
Celkem trpělivě a v pohodě čekáme, zda se počasí umoudří. Dneska už jsem v pohodě i já. Přestože včera byl můj nejlepší jachtařský den, pěkně jsem se večer naštval na kluky z Mácháče. Domluvili jsme se, že budeme s Martinem Vaculou brousit brusle na jejich pokoji na mé brusce ještě před večerním vyhlášení výsledků. Za půl hodiny klepu u nich na dveře a oni nikde. Moje bruska uvnitř. Do vyhlášení už jen hodina času. Po vyhlášení to sotva půjde, budeme strašně unavení a nikomu se do toho nebude chtít. Banda jedna. Martina zachránilo pouze to, že moje brusle večer sám provinile nabrousil :-).
Venca po karambolu bVáclav Hendrych (CZ 123) pomalu dostrojuje Martinovu opravenou loď „Mimoň“. Tu svou po včerejším karambolu nemůže použít, je to na větší opravu doma. Na fotkách Pavlíny Soukupové ta situace nevypadá moc dobře. A Pavlína projevila velkou pohotovost, fotila totiž původně úplně někoho jiného. Najednou jí do záběru vlítnul Vašek se svou jachtou. Asi jako když se fotí skupinka turistů na Karlově mostě a vy vlezete do záběru. Moc zdvořilé to nebylo, ale všichni jsme rádi, že to odnesla jen loď.
Po ledě se před přístavem prohání jachta Z 50 s malou bouřkovou plachtou. Má ukrutnou rychlost, a to na ní sedí dva borci. Ten, který je tam navíc sedí před stěžněm zády do směru jízdy a v ruce má kameru a natáčí kolegu v kokpitu. Nic se jim nestane a záběry uloví. Jistě budou stát za to.
Ještě několikrát se sejdeme na dalších poradách, ale počasí se nelepší a nakonec je závodění pro dnešní den zrušeno. Komise naměřila na jezeře vítr 8-12 m/s, v nárazech 18 m/s. V okruhu 500 km není situace lepší, ba naopak, všude velmi silný vítr. Předpověď na další den udává ještě silnější vítr.
No, uvidíme, co bude zítra…
Den druhý
Automatické dveře hotelové garáže se pomalu otevírají. Venku za mimi víří v minitornádu sloupek suchého listí. Dneska to na závodění nebude. Poprvé jedu na závodiště z města za denního světla. Louky okolo jsou zelené, téměř jarní, na nich kontrastně posazené tmavě hnědé budovy farem. Autem lomcují poryvy vichřice.
Kontrolujeme lodě, zda jsou v pořádku. Já tu svou už včera přitáhl do bezpečí těsně u břehu. Dnes ještě pro jistotu sundavám i stěžeň. Ledovcová skoba loď udržela celou noc na svém místě. To je co říct, protože při tak teplém počasí (stále plus 6-8 stupňů) led okolo skoby zpravidla odtaje a ta vypadne. Závěr závodní komise je jasný. Sejdeme se opět další den v 9 hodin ráno. Předpověď na zítra (pátek) je dobrá, pouhých 6 m/s. Komise bude ještě dnes pozorovat led, zda vydrží nápor větru a nerozláme se. Pokud ano, dají nám vědět a asi bychom jeli domů už večer.
Takže dnes žádné zprávy z ledu. Podělím se alespoň o to, co jsem viděl včera ve městě. Slávu a bohatství Norrköpingu pomohli nastartovat holandští obchodníci a podnikatelé na začáku průmylové revoluce před 500 lety. To nám řekl místostarosta při slavnostním zahájení před radnicí. Také mluvil o 150 textilních továrnách, které se nacházejí podél řeky hned vedle centra. Textilky stejně jako u nás prošly úpadkem a město jistě prodělávalo velkou krizi. Ta je dnes očividně za nimi.
Když jsem vstoupil do komplexu továren, který se jako had klikatí podél řeky, nevěřil jsem svým očím. Nejprve vás zarazí řeka sama, je regulovaná, všude náhony, kanály, stavidla, vysoké jezy. Textilky potřebovaly hodně vody. Vše postavili co nejblíž u řeky a vodu přiváděli přímo do provozů. Procházím v soumraku okolo továrních hal stojících těsně jedna vedle druhé. Všechny dokonale zrekonstruované, přeměněné na koncertní sály, sídla firem, kavárny, bary, divadla. Všelijaké instalace a umělecká díla. Jdu přes most, přes kanál, další můstek, přes náhon, přes řeku. V řece komín, v řece světla, na špičkách továrních komínů obrovská světla jako napodobenina svíce. Představuji si, jak to tady muselo vypadat tenkrát v plném provozu.
Sám pocházím z Krnova, ze Sudet, kde němečtí podnikatelé také vybudovali mnoho textilních továren. Komunisté je provozovali 40 let, bez investic do nových technologií a bez investic do ochrany životního prostředí. Pamatuji si, jak po řece Opavě plula spousta kopečků pěny, jeden vedle druhého, a my jako kluci jsme se do nich trefovali kameny. Jednou tekla červená voda, jednou modrá, podle toho, jaké barvy v textilce při barvení zrovna používali. Tady v Norrköpingu musela být situace ještě mnohem hoší, při tak velké koncentraci továren. Hustý dým z továrních komínů, znečištěná voda v řece, hodně zahuštěná nízká obytná zástavba okolo továren, kouř z topení v obydlích dělníků…
Ale dnes to tady žije. Prodírám se davem lidí, kteří se vyhrnuli z divadla, všude parkují auta těch, kteří tu jsou ještě v práci, uhýbám cyklistům, kterých je tu spousta. To by se jistě líbilo architektům naší továrny Compotech, Ireně a Karlovi Jandovým ze Sušice. Tady v Norrk)opingu se sešli schopní lidé spolu s moudřými úředníky (zní to jako protimluv?) a lidé z vizí dostali prostředky a prostor pro její uskutečnění. Dopadlo to nádherně. Až se sem třeba jednou dostanete, rozhodně si projděte místní „továrny“.
No, uvidíme, co bude zítra…
Den třetí
Dnes konečně fouká jen rozumný vítr, Henny a Dan nás na briefingu ženou na závodní trať. Zítra už předpověď není dobrá, bude vichřice. Jestli se podaří odjet mistrovství Evropy, bude to jedině dnes. Startovní pole notně prořídlo, jedna třetina závodníků nevydržela dvoudenní čekání. Odjeli i Roman Roček (CZ 100) a Vojtěch Komárek (CZ 113) a zůstalo nás tedy 6 závodníků z Čech. Startovní listina je rozdělena pouze do dvou skupin. Ve skupině A je z našich Martin Vacula (CZ 92) a my všichni ostatní čeští závodnící jsme ve skupině B. Za chvíli nastupujeme do kvalifikační rozjížďky a 12 nejlepších může postoupit do skupiny A.
Já startuju z 29. pozice. Hned po startu ujíždím nejbližším soupeřům okolo. Po chvíli vidím, že na pravém křídle jsem úplně první. Co ale nevidím, je horní bójka. Stále ji hledám a nic. Jsem notně nervózní, nevím, jestli už jsem nepřejel. Tak otočím a uvidíme. Bohužel jsem otočil moc brzy a mí soupeři ne. Musím před bójkou udělat ještě jeden obrat navíc a ztrácím první místo. Jsem asi na sedmém místě. Na zaďák dostávám dvojitý smyk. Naštěstí loď pokračuje, nezastaví zcela a můžu pokračovat. Na druhou stoupačku to zase rozjedu. A moje loď je ukrutně rychlá, dostávám se opět do vedení. Znovu nemůžu najít bójku a nevím, kdy provést obrat. Najednou vjedu do pole roztříštěného zmrzlého ledu. Je zde strašně hrbolatý povrch. Jsem už mimo trať, tady jsem vůbec neměl být. Otáčím pryč, musím projet dalších 200 m. Nemohu v tom jet naplno a znovu ztrácím, na horní boji jsem na 6. pozici. Po zbytek rozjížďky vyrábím ještě několik chyb, vůbec mi to nejde, ale loď mám rychlou. V posledním kole předjedu 3 soupeře a dojíždím na celkově 3. místě. Postupuji do A. Václav Hendrych (CZ 123) a Josef Mareček (CZ 101) dojeli na 13. a 14. místě a dostali se tak na první nepostupová místa. Smůla. Ve skupině B se jim však tato jízda bude počítat jako 1. respektive 2. místo.
Hned po kontrole měřičem pokračuji další rozjížďkou ve skupině A. Stojím vedle Rona Sherryho (US 44). Přejeme si vzájemně hodně štěstí. Samotný start mi vyšel dobře, Znovu ujíždím soupeřům okolo, ne však Ronovi. Ten otáčí poměrně brzy což chci i já a taky obracím. Na rozdíl od Rona jsem nestihnul přejet před přídí skupině jachtařů za mnou a musím je všechny podjet. To je velká ztráta a výhoda ze startu je pryč. Dělám další chyby, podobně jako v kvalifikační jízdě a tady ve skupině A je to hned strašně znát. Jedu na konci skupiny okolo 40. místa.Ve třetím kole, do cíle už jen asi 400 m, do mne najel Gatis Graumdus (O 10). Přerazil mi tyč řízení, přední brusle se otočila o 180 stupňů a nekontrolovaně jedu na zadobok s ráhnem na levoboku. Marně řídím kormidelní pákou, loď jede pořád jedním směrem. Cíl míjím asi o 100 m. Snažím se brzdit hroty na tretrách, ale nemá to žádný účinek. Mám vyskočit? Co loď? Rozbije se na břehu. Nakonec zatahuji otěž a zmenšuji tak plochu plachty a zadoboční vítr už nemá takový efekt. Pak zaberou i hroty treter a podaří se mi loď zcela zastavit.
Mám strašný vztek na Gatise a nejvíc ze všeho mi vadí, že mám po závodech. Gatis se mi omlouvá, že mne neviděl. Chci proti němu protestovat, ale po chvíli si to rozmyslím. Sám jsem nedávno byl v jeho roli při závodě v Polsku, kde jsem zase já přehlédl Dareka Kardase (P 13). Pak mě napadá, že bych mohl použít náhradní loď Matahari. Zkusil jsem to, jednu rozjížďku jsem nestihnul, protože jsem jel na břeh pro náhradní trup. Bohužel není to identická loď a nepodařilo se mi ji hned vytrimovat. V další rozjížďce, do které jsem nastoupil jsem dojel zcela poslední a to skoro o kolo za všemi ostatními. Má rychlost byla pryč, V poslední rozjížďce jsem loď změkčil zase příliš a bylo to obdobně špatné. No, dnešek byl pro mne hořký a musím to nějak překonat. Martin Vacula (CZ 92) si naštěstí počínal dobře, takže alespoň jeden z nás se ve skupině blýsknul. Martin skončil celkově na 19. místě.
Kluci ve skupině B závodili dobře. Bohužel kromě Libora Vaculy (CZ 97), který v první kvalifikační jízdě vypadnul z lodě na dolní bójce, dojel po ledě až ke startovní čáře a jeho loď se dostala dokonce až za ni.
Výsledky ME 2016
Skupina A – 54 lodí
- US-44 – R. Sherry – 1,3,3,2 – 9b
- P-114 – M. Burczynski – 6,2,7,1 – 16b
- O-31 – M. Alvikis – 4,8,6,3 – 21b
19. CZ-92 – M. Vacula – 27,21,19,14 – 81b
51. CZ-112 – V. Ptašnik – 50,DNF,49,43 – 197b
Skupina B – 52 lodí
5. CZ-101 – J. Mareček – 1,11,15 – 27b
11. CZ-123 – V. Hendrych – 2,16,19 – 37b
30. CZ-121 – J. Týle – 28,33,32 – 93b
42. CZ-97 – L. Vacula – 38,DNF,DNF – 140b
Naše osmičlenná česká výprava si vedla na MS a ME velmi dobře, ještě nikdy jsme nebyli tak úspěšní ve všech skupinách. Kéž by nám to vydrželo.
Uvidíme, co bude příště…