Mistrovství světa ledních jachet DN
Den první a druhý, cesta
Česká výprava vjíždí na trajekt Rostock - Trelleborg
„No dobře, v klidu dobrousím ty brusle – ještě tak hodinu – a pak se půjdu domů vyspat na tu cestu.“ To jsem si říkal ve čtvrtek 21.1. odpoledne, když mi v kapse na telefonu pípnulo oznámení od komodora ledních jachtařů, že se letošní mistrovství světa a Evropy koná ve Švédsku. Po pár hodinách ale bylo všechno jinak. Seděl jsem v autě a s vlekem plně naloženým DN stěžni Compotech, dvěma komplety lední jachty a spoustou dalších nezbytných věcí nutných pro takový podnik jsem mířil na sever. Přidám se do konvoje české výpravy, která hodlá vyjet už dnes v noci. Jedině s ní a s pomocí dalších řidičů budu schopen jet non-stop přes noc a stihnout ranní trajekt z Rostocku do Trelleborgu. A v pátek večer budeme na místě. Letos je naším cílem jezero Glan poblíž města Norrköping.
Cesta proběhla bez problému, snad až na jedno malé svařování části vleku výpravy ze Starých Splavů. Chlapce tato závada nijak nezaskočila, prostě vytáhli z auta svářečku a na místě vlek opravili. Já to celé zrovna prospal. V mém autě jsem totiž provedl spací úpravu, kdy jeden může pohodlně spát za jízdy a druhý šofér řídí. V našem případě to byl Martin Vacula. Dají se tak urazit ohromné vzdálenosti.
Do hotelu v Norrköpingu se dostáváme okolo 23 hodiny po 20 hodinové cestě. Na nic jiného než na spánek už nemáme pomyšlení. Uvidíme, co bude zítra…
Den třetí, slavnostní zahájení
Jezero Glan je hodně velké, kéž bychom taky takové měli. Pouhých 20 minut z centra Norrköpingu. Místní jachtaři žijí v ráji. Souřadnice zadané v navigaci nás vedou až na led, asi 100 m od břehu je nakreslena rudá čára, za kterou už by auta neměla jezdit. Ne snad kvůli nebezpečí propadnutí, ale aby prostě nepřekážela jachtám. Led je uprostřed jezera silný 30 cm. Někde hladký, někde trochu hrbolatý, je to dobré.
Celá česká výprava strojí v poklidu lodě, dnes máme skoro celý den vyhrazen pro trénink. A že ho letos mnoho nebylo, a to pro všechny lední jachtaře, ať z jihu či severu Evropy. Bohužel větru dnes mnoho není, přesto odpoledne vyrážíme a zkoušíme to, ovšem marně. No nic, tak se svezeme až zítra v závodě. Předpověď slibuje pouze slabý vítr, z čehož nemám moc radost, v něm mi to moc nejde.
Dobrá tedy, sbalíme věci na ledu a jedeme se zaregistrovat do hlavní kanceláře závodu. Skládáme test z pravidel ledního jachtingu a pak se můžeme teprve zaregistrovat. Testem musí projít každý závodník. Probíhá přes internet. Není obtížný, ale je užitečný. Už v minulosti odhalil, že i někteří závodníci z předních míst mají mezery ve znalostech práva jízdy. Pravidla ledního jachtingu jsou totiž trochu jiná než pravidla jachtingu na vodě. Je to dáno velkou rychlostí, kterou se lední jachty pohybují a nutnými ohledy na bezpečnost závodníků.
Na večerní slavnostní zahájení před radnicí dorazí někteří bez čepic. Nějak se roznesla informace, že zahájení bude uvnitř radnice. Vše se odbude venku před vysokou věží honosné norrköpingské radnice. Na ceremoniál české hymny vysíláme Romana Ročka, CZ 100, aby si to taky zkusil. Zahájení je pěkné, účastní se 15 zemí. Zima je lezavá a tak není divu, že u poslední hymny už dav trochu poskakuje, aby se zahřál a poté se vděčně vrhá na polévku, kterou letošní organizátor, Rakousko, připravilo. Pak jdeme ještě na večeři, na kutě a spát.
Uvidíme, co bude zítra…
Den čtvrtý, kvalifikace
Dnes nás čeká kvalifikace. Jen pro ujasnění: Celé startovní pole čítá 160 závodníků a je rozděleno do tří skupin. Nejprve bude startovat skupina C (bronzová) a z ní se nejlepších 12 závodníků kvalifikuje do skupiny B (stříbrné). Poté bude závodit skupina B a z ní se opět nejlepších 12 závodníků posune do skupiny A (zlaté).
Česká výprava je letos historicky nejpočetnější. Ještě nikdy český lední jachting nevyslal na mistrovství světa a Evropy 8 závodníků! A kdo to tedy je? Martin Vacula (CZ 92), Libor Vacula (CZ 97), Josef Mareček (CZ 101) , Válav Hendrych (CZ 123), Jaroslav Týle (CZ 121) zastupují starosplavskou baštu lední jachtingu od Máchova jezera. Roman Roček (CZ 100) z neratovického oddílu, Vojtěch Komárek (CZ 113) a Vladislav Ptašnik (CZ 112) pak reprezentují jihočeský respektive západočeský lední jachting. Výpravu doplňuje Pavlína Soukupová v roli oficiální fotografky MS a ME. S jejím svolením je použiju i já. Jsou tak dobré a charakteristické, že je jasně rozeznáte i kdyby na nich nebylo její logo PAYA. Martin Vacula si díky výkonům v předchozím roce vybojoval účast v A skupině, bude tedy startovat přímo mezi nejlepšími 50 ledními jachtaři světa. Já, tedy Vladislav Ptašnik, nastoupím ve skupině B. Ostatní členové naší výpravy pak ve skupině C.
Již brzy ráno na ledu chystáme vše potřebné. Na ledu jezera Glan se však stále povaluje mlha a několik hodin se nehodlá zvednout. Konečně se zvedá mírný vítr a odnáší s sebou i mlhu. Na start se chystá skupina C. Na startovní čáře stojí 67 lodí! Měří přes 600 metrů. Je to impozantní pohled a dobrý pocit, protože je mezi nimi 6 českých závodníků. Startovní prapor prudce klesne a startovní pole vyráží vpřed. Charakteristický zvuk hrotů tenkých atletických treter zarývajících se do ledu, jekot a povyk povzbuzujích, železniční hluk zrychlujících ledních jachet. To vše nenechá žádného přihlížejícího chladného a mně naplno dochází, že mistrovství světa 2016 právě začalo.
Stojím s Martinem Vaculou na startovní čáře a čekáme, až se k nám závodníci více přiblíží od horní bójky. Ta je 1.6 km daleko. Dohadujeme se, kdo bude na první pozici. Nejspíš Bernd Zeiger (G 107), bývalý mistr Evropy. Měl několikaletou pauzu, ale začal zase závodit. Už se někdo blíží, zdálky zatím jen vidíme siluetu. Pak ale, dříve než číslo na plachtě, lze rozeznat charakteristickou samolepku na stěžni Compotech, ano, je to Václav Hendrych (CZ123)! Spustíme s Martinem strašný řev, okolo se všichni smějí a ukazují palce nahoru. Vencův náskok je velký. Navíc Roman Roček (CZ 100) jede na 16. pozici a je v kontaktu s postupující dvanáctkou. Ve druhém kole Venca pořád první, i když s trochu menším náskokem. Roman vylepšil na 14. pozici.
Víc jsem neviděl, protože jsem propadl panice a chci vyzkoušet ve zbytku času ještě jedny brusle. Martin – že dokouká závod a přijde je se mnou projet, abych měl srovnání. Já zatím montuji jiné brusle. Od rána mám pocit, že mi to moc rychle nejede. Pak přibíhá Martin s dobrou zprávou, Venca rozjížďku vyhrál a Roman se do dvanáctky nakonec taky propacoval. Začátek tedy dobrý. Jedeme s Martinem vyzkoušet moje brusle. Je to ale ještě horší. Sundavám je zpátky a pak už jen rychle na startovní čáru. Mám pozici číslo 14, to není špatné. I vítr přibral trochu na rychlosti a to mi vyhovuje. Na startu jsem kupodivu klidný, pokud se to nepovede, bude se dobře závodit i v „béčku“.
A pak už mávnutí startovního praporu. Rozběh dobrý, ten hokej nesmím přestat hrát. Naskakuju do lodě, odpadám, zrychluji okolo lodě pode mnou a předjíždím ji, je to dobré. Na horní bójku dojíždím na 6. pozici a na dolní je to stejné. Ve druhém kole mě ale předjíždí 3 nebo 4 závodníci. To už dobré není. Snažím se jet co nejrychleji, naše skupinka na čele je ale kompaktní, ostatní lodě jsou velmi blízko a velmi rychlé. Někoho předjíždím a pak zase někdo mne. Ztrácím úplně pojem o pořadí. V posledním třetím kole se jen snažím o co nejrychlejší jízdu na zadní vítr. Hlavně aby mě už nikdo nepředjel. Po průjezdu cílem absolutně nevím, na kterém jsem vlastně místě. Zajíždím tedy do našeho depa. Tam na mě kluci volají, že jsem na 10. místě a musím okamžitě na kontrolu lodě, jinak mě vyloučí.
Všichni postupující jsou kontrolování měřičem třídy a nesmí se po dojezdu nikde zastavit. Takže rychle ke kontrole. Přísný polský rozhodčí Zbyšek kontroluje mou loď jako poslední. Dech se mi tají, když přeměřuje moje brusle. Kolikrát už diskvalifikoval sebelepší závodníky, pokud měli něco v nepořádku. Nakonec i naši, Martin Vacula nebo Václav Hendrych by mohli vyprávět… Ale vše je v pořádku, padá mi balvan ze srdce a pak už se jen směju. Postoupil jsem do skupiny A, mezi 50 nejlepších ledních jachtařů světa! Splnil se mi sen.
První závodní den pokračuje dál, ve všech skupinách se podaří odjet 3 rozjížďky. Já mám první dvě trochu horší než Martin a pak jednu lepší. Je mi to ale tak nějak jedno, bral bych i poslední místo v této těžké skupině. Ostatním klukům se daří, myslím, slušně nebo přiměřeně. Libor Vacula vyhrává druhou rozjížďku skupiny C, Roman Roček se držel na 10. místě ve skupině B když mu prasknul boční vant. Výsledky našeho týmu z prvního dne nakonec vůbec nejsou špatné:
Skupina A (53 lodí)
35. Vladislav Ptašnik CZ 112, 38, 38, 28, 104 b.
36. Martin Vacula CZ 92, 30, 29, 47, 106 b.
Skupina B (52 lodí)
32. Roman Roček CZ 100, 33, 50, 21, 33 b.
Skupina C (55 lodí)
3. Libor Vacula CZ 97, 7, 1, 9, 17 b.
11. Josef Mareček CZ 101, 25, 9, 15, 49 b.
23. Vojtech Komarek CZ 113, 21, 25, 24, 70 b.
39. Jaroslav Týle CZ 121, 41, 34, 37, 112 b.
Takže zatím dobrý. Uvidíme, co bude zítra…
Den pátý, bezvětří
Od rána leží nad jezerem hustá mlha. A vím to přesně, protože na led přijíždím mezi prvními. Je velmi teplé počasí, v noci už nemrzlo a přes den bude 5 stupňů nad nulou. Na ledě je voda. Vítr žádný a pokud bude tak slabý celý den. Přesto jsme se včera připravovali, brousili brusle do měkčího ledu a ladili vše možné. Skipper meeting se několikrát odkládá o hodinu, závodní komise chce v závodu pokračovat, pokud to podmínky dovolí.
Odklad startu využívá mnoho závodníků pro přemístění svých těžších vleků pryč z ledu na břeh. Led je i přes oblevu stále dost silný ale jeden nikdy neví. Já mám vlek na břehu už od včerejšího dne a s autem na led už nevjíždím. Na ledě přesto stále parkuje asi 30 aut.
A protože náš tým nikdy nezahálí, uspořádáme v jeho rámci soutěž, ve které jde o to, kdo dojede nejdál bez plachty. Josef Mareček má totiž siloměr. Různí jezdci nazouvají různé brusle, abychom viděli, co na daný led funguje nejlíp. Pomocí siloměru napínáme gumicuk zapřažený za jachtu. Tah je 17.3 kg a zkoušíme, kdo dojede nejdál. Je u toho plno legrace a podívat se přicházejí i jiní závodníci a nevěří svým očím. Soutěž s náskokem vyhrává Martin Vacula. Můj výsledek je druhý nejhorší, nevím, jak jsem se včera mohl kvalifikovat do A skupiny.
V jednu hodinu odpoledne komise definitivně odkládá start na druhý den. Máme obavy, co se bude dál dít. Máme obavy z dalších velmi teplých dnů, které mají následovat. Na ledu se velmi rychle mohou vytvořit nebezpečné díry, led se působením větru může začít hýbat, rozpraskat, otevřít trhliny a znemožnit tak další bezpečné ježdění.
No, uvidíme, co bude zítra…
Den šestý, závěr mistrovství světa
Ráno jsem zase mezi prvními na ledu. Není to jednoduché, je potřeba velmi brzy ráno vstát a začít pracovat. Zvláště když skupina A má dnešní ráno startovat jako první. Fouká jen málo a proto připravuji na ledě brusle do měkkého ledu, takzvané vingly, brusle z úhelníku. Pár minut před skipper meetingem si ale uvědomuju, že jsem v hotelu zapomněl samolepky na brusle. Každý smí použít jen omezený počet bruslí. Ty jsou označeny samolepkou, kterou dostaneme od pořadatele. Já na nové brusle ale nemám co nalepit. V panice, hodinu před startem, vyrážím zpátky do centra města, na semaforech se pokouším postupně si zout obě tretry. Jednou si mě vyfotil automatický měřič rychlosti. Taky se mi jednou sklopilo zpětné zrcátko, mám na něm přiděláno totiž ještě jedno přídavné kvůli širokému vleku. V rychlosti nad 160 km/hod se to levé připlácne na dveře…
Mezitím se nad jezerem zvedl vítr a kluci postupně odjeli na start. Vytáhli mi na stěžeň alespoň plachtu, čímž mi dost pomohli. Vítr je už teď natolik silný, že brusle „vingly“ nejsou absolutně k použití a nasazuji brusle ze včera, které už samolepku mají. Nemusel jsem tedy vůbec nikam jezdit.
Na start přijiždím s minimální rezervou, Martina (CZ92) nemůžu najít, není tedy možné porovnat rychlost našich jachet a doladit trim. Zkouším to tedy sám, v posledních minutách před startem. Zdá se mi to hrozně měkké. Jsem nerozhodný a nechce se mi to měnit. Vlastně to ani nejde, není čas ověřit změnu. Jdu na start.
V prvním kole jedu trochu váhavě, stěžeň je opravdu dost měkce nastaven, hrozně se prohýbá a utíká do strany. Když mě předjede Martin (CZ 92) začnu trochu víc odpadat do rychlosti. Zdá se, že to funguje. Stěžeň a plachta se sice šíleně deformuje, ale začínám jednoho po druhém předjíždět své soupeře. Martina nikde nevidím. Dojíždím do cíle a kluci mi hlásí, že jsem 15. a že jsem předjel i Karola Jablonského (P 36) – to bych se ani ve snu nenadál. Bohužel Martin dostal smyk, utrhl kování nosníku a jel do depa pro novou loď.
Startují další rozjížďky, kde válčí naši kluci. Já vidím maximálně dvě jejich kola a pak musím vždycky na start, takže nemám představu o jejich konečných výsledcích. Navíc Martin Vacula se pořád neobjevuje , což mi dělá starosti. Taky pořád strašně váhám, jestli nemám přitvrdit postavení stěžně. Nechávám vše jak je. Když to jelo předtím… Vítr však zesiluje na slušných 8 metrů, v nárazech až 12. Objevují se první karamboly a kolize. Vše naštěstí končí jen rozbitým materiálem. Jdu do další rozjížďky. Start dobrý, stoupačku pak rozhulákám, loď poskakuje jako blázen. Vidím ale, že stěžeň nejspíš praskne. Navíc to nejede tak rychle jako předtím, ostatní mi zřetelně ujíždějí. Dělám co můžu. Při odpadávání na horní bójce dokonce silně povoluji otěž, stěžeň je tak ohnutý, že jsem to ještě nikdy neviděl. Očekávám, že praskne. Ale já chci přece dojet. Je to prototypový stěžeň, který je vyroben ze zcela jiného než standardního uhlíkového vlákna. S jeho testováním jsme začali loni a už jsme jeden zlomili. Potřebuji trochu pevnější verzi, ale pro nával zakázek jsme to nestihli. Dojíždím na 22. místě. To je přece pořád super. Pro příští rozjížďku ale změním nastavení, jinak mi ty deformace přivodí infarkt. Těžký je život testovacího jezdce :-).
Martin se mezitím vrací a společně nastupujeme na dnešní třetí rozjížďku skupiny A. Ostatní kluci si vedou dobře, ale zase vidím je dvě jejich kola a pak se musím starat o sebe. Hned po startu cítím, že je to zase ono. Loď je živá, stěžeň se ohýbá mnohem „elegantněji“ a loď jede dobře. V prvním kole na horní bójce odpadám. Martin těsně přede mnou. Rychlost je ukrutná, nejvyšší tady zatím na MS. Vzápětí dostávám smyk, který se mi ale podaří vyrovnat. Hned nato ale těsně přede mnou jde do smyku Martin. Nejprve nalevo a hned pak na druhou stranu a pak jde do hodin. Minu ho tak o 5 metrů. Šmarjá to tak nejde, musíme trochu opatrněji. Ve druhém i třetím zaďáku už nejedu naplno, mám strach, že se roztočím a nedokončím to. Nakonec ani okolo mne se nic moc neděje, nikdo mě nedojíždí a já zase nikoho nepředjíždím. V cíli jsem na 16. místě. To je snad sen. Neskutečný den. Martin závod nedojel, má poničené ostří brusle a musí znovu do přístavu pro nové. Dojet závod by bylo nebezpečné.
Karambol zažil i Václav Hendrych (CZ 123), na horní bójce mu praskla tyč řízení a měl štěstí, že vyvázl bez škrábanců. Ostatní kluci si nevedou vůbec špatně, Roman Roček (CZ 100) stabilně těsně za první desítkou ve skupině B, Libor Vacula (CZ 97) v popředí skupiny C a ke konci se tam prodírá i Josef Mareček (CZ 101). Vojta Komárek (CZ 113) se drží stabilně v první půli skupiny C a Jarda Týle (CZ 121) mu dupe na paty.
A je tu poslední, sedmá rozjížďka MS 2016. Hned po startu mi to nějak nejede. Snad je to tím, že vítr trochu zeslábnul. Už nedosahuju takové rychlosti a se smyky nemám žádné problémy. Mám pocit, že i do ledu se najednou bořím hlouběji. Hlavně mě ale předjíždějí ti, které jsem dnes doposud zajížděl. Na daný vítr už mám asi moc málo prohnutý stěžeň. Snažím se co můžu, dojíždím na 25. místě. Zato Martinovi Vaculovi se konečně podařilo dokončit rozjížďku a je z toho senzační 14. místo.
Byl to úžasný den, úžasné mistrovství, nejlepší výsledek, jaký jsem si mohl přát. Dnes jsem měl opravdu dobrý den. A měl ho jistě i Karol Jablonski (P 36), který opět, už podesáté, vyhrál celkově. Nepovedlo se mu vyhrát sice žádnou rozjížďku a o vítězi rozhodla až dramatická poslední rozjížďka, ve které Karol prokázal nejlepší přehled, nervy a cit pro vítr.
Já jsem skončil celkově na 25. místě, víc jsem si nemohl přát. Popravdě řečeno, nejsem v tomto sportu tak dlouho jako ostatní a tím pádem nejsem zas tak dobrý jachtař. Mám ale stěžeň Compotech a ten jede sám :-).
Lední jachting je neuvěřitelně ošemetný sport. Díky proměnlivým podmínkám na ledě se favorité často stanou outsidery a naopak. Zítra nám začíná zcela nový závod. Mistrovství Evropy 2016. Uvidíme, co bude…
Celkové výsledky české výpravy na MS 2016
Skupina A (53 lodí)
25. Vladislav Ptašnik CZ 112, (38), 38, 28, 15, 22, 16, 25, 142 b.
46. Martin Vacula CZ 92, 30, 29, 47, (54/DNF), 54/DNF, 54/DNF, 14, 226 b.
Skupina B (52 lodí)
20. Roman Roček CZ 100, 33, (49), 21, 11, 12, 22, 112 b.
35. Václav Hendrych, CZ 123, 21, 39, 34, 24, 15, (53/DNF), (53/DNF), 186 b.
Skupina C (55 lodí)
4. Libor Vacula CZ 97, 7, 1, 9, 4, 2, (10), 23 b.
8. Josef Mareček CZ 101, (25), 9, 15, 17, 9, 4, 54 b.
20. Vojtech Komarek CZ 113, 21, (25), 24, 21, 16, 20, 102 b.
38. Jaroslav Týle CZ 121, 41, 34, 37, (56/DNF), 31, 27, 170 b.
Autor blogu: Vladislav Ptašnik
https://www.f20predator.com/ice-predator/