We are foiling
Začátky na foilujícím stroji nejsou lehké. O letu nad vodní hladinou sem snil již od shlédnutí posledního ročníku Amerického poháru, kdy naplno propuklo foilující šílenství. Já jsem měl tu možnost se v květnu svézt v Rakousku na GC32 v posádce týmu Spindrift. Byl to obrovský zážitek a velká zkušenost. Pak konečně přišla zpráva z Francie, že náš Flying Phantom je připraven po půl roce k vyzvednutí. Montování složitého stroje nám s mým kosatníkem Milanem Harmáčkem trvalo 3 dny. Návod měl 46 stran a obsahoval důkladný postup při montáži, ale také základní informace o nastavení a technice jízdy při foilování. Tuto pasáž jsme přeskočili a snažili se dokončit montáž co nejdříve. Až na vodě jsem si uvědomil, že jsem techniku jízdy zapomněl prostudovat.
První skutečná jízda, když pominu účast v bezvětrné Modré stuze, proběhla na Lipně v Černé v Pošumaví. Na foilování na stoupačku nebylo dost větru. Foukalo přibližně 8 uzlů a my jsme oba zavěšeni v trapézu dostoupali k pomyslné návětrné bóji. Tam po odpadnutí šel hned nahoru genakr, Milan skočil do trapézu a loď se okamžitě vznesla. Byl to úžasný pocit. Ihned jsme začali nadšeně křičet a dokonce došlo i na strašlivý zpěv. Píseň od Rod Stewarta “I’m Sailing,” jsme rychle přetextovali na “We are foiling.” Radovali jsme se z toho úžasného pocitu, kdy ve větru 8 uzlů, letíte nad vodní hladinou stabilní rychlostí 17 uzlů. Pak se ale začal blížit břeh, resp. hráz YC Černá a pláž na Windy. Odpadnul jsem, Milan slez z trapézu, ale loď stále foilovala. Co teď? Povolil jsem vozík hlavní plachty a loď se prudce naklonila do návětří. Návětrný plovák se téměř dotýkal hladiny a my jsme málem vypadli z lodě. Ihned jsem vozík dotáhl, loď se srovnala, ale stále foilovala a břeh se strašně rychle blížil. Co mám dělat? Lítat už umíme, ale zapomněli jsme si přečíst návod, jak přistát. Nakonec jsem opadl ještě o pár stupňů s dotaženým oplachtěním a katamarán plynule přistál na hladině. Bylo to ale až těsně u kamenné hráze klubu.
V dalších tréninzích během půl roku jsme se učili různé manévry a zlepšovali techniku foilování na všech kurzech. Zjistili jsme, že Francois Gabart na Phantomu jako první na světě předvedl foilující halzu. Byla to pro nás výzva. Zkoušeli jsme různé nájezdy, ale největším problémem je překonat odpor vody při zasouvání návětrného foilu do vody před halzou. Pak se to ale najednou podařilo a já šel s kormidlem do ostré halzy, abychom neztratili rychlost. Byl to ale tak prudký manévr, že mi kosatníka vytáhla odstředivá síla a málem jej vymrštila ven z lodě. Ostatně pádů bylo také dost. Zatímco na Tornadu jsem se za 6 let převrátil jen jednou, na Flying Phantomu se to stalo 3 krát za 3 tréninky. Jeden pád byl celkem divoký. Foilovali jsme na stoupačku. Větru nebylo příliš a tak jsem neměl nohu ani v poutku. Pak vítr prudce zeslábl, katamarán se naklonil do návětří a já odletěl zavěšen v trapézu, několik metrů od lodě. Tam mě to přetočilo. Čekal jsem, že se opět vrátím a hlavou narazím buď do trupu, nebo až do ráhna. Na poslední chvíli jsem ale zavadil nohou o vodní hladinu. To mě odmrštilo, proletěl jsem kolem kormidel až na druhý bok lodi asi 3 metry od plováku a katamarán se na mě převrátil. Nic se nestalo. Jen jedna přetržená guma od trapézu a boule na lehce vyvráceném koleni. Naplno jsem si ale uvědomil důležitost helmy a dalších ochranných pomůcek. Celkem se těším na jaro, kdy nám má Magic Marine (KWS) dodat speciální neopren s integrovaným gelovým páteřákem a vestu s gelovou ochranou na žebra.
Pořádný trénink začal na podzim na Lago di Garda. Postupně jsme se pod vedením trenéra Lorenza Bianchini zlepšovali, až došlo i na opravdu silný vítr. Vytrimoval jsem vše jako na běžném katamaránu, tedy max. cunninghamu, povolený vozík kosatky, dotažené boční vanty, omezená rotace stěžně, dotažený outhaul, přetažené spíry atp. Kormidla jsem povytáhl do 2. pozice. V silném větru je základní pravidlo, nelétat příliš vysoko. Pak totiž padáte z příliš velké výšky. V extrémních podmínkách se dokonce snažíte nefoilovat vůbec, ale udržet loď na hladině je i tak velmi těžké. U foilů jsme nastavili úhel náběhu na č. 2 ze 4 s tím, že 1 je neutrál. Na stoupačku to bylo celkem divoké a několikrát jsme opustili komplet vodní hladinu, ale na zadní vítr začalo to pravé divadlo. Milan vytáhl genakr a katamarán se rychle rozletěl po hladině, tedy spíše nad hladinou. Pak vyletěl do vzduchu, jemně se zabořil, vyletěl podruhé a prásk! Obloukem se zapíchl pod vodu a kosatník letěl až před špičku. Po jeho návratu jsme celý proces zopakovali, ale tentokrát letěl ještě dál. Chybou se ukázalo být výškové nastavení foilů. Povytáhli jsme je tedy na stupeň 2 ze 4 a jízda se rázem zklidnila. V dalším kole ale trenér zavelel k nevytahování genakru u návětrné bóje. Tohoto okamžiku jsme se vždycky báli, že to jednou přijde. Jízda na foilech na zadní vítr bez genakru v silném větru je mnohem rychlejší, ale zároveň mnohem nestabilnější. Loď se rozletěla po větru a příď se začala zvedat. Ihned jsem přešteloval nastavení závětrného foilu na menší zdvih a s Milanem v plném trapézu jsme letěli stabilní rychlostí 26 uzlů po větru. Předozadní stabilitu vybalancovával Milan posouváním svého těla v trapézu. Já zajišťoval stranovou stabilitu, což je bez genakru nesmírně těžké. Převržení do závětří kompenzujete jako na běžném katamaránu odpadnutím, ale zde hrozí i převržení do návětří, které je třeba kompenzovat prudkým vyostřením a nekonečnou prací s otěžovým vozíkem. I když byl listopad a zhruba 5°C, po tomto zaďáku jsme byli pěkně zpocení.
Po dvouměsíční pauze nás čeká příprava v Chorvatsku a v březnu na Gardě. Cílem bude opět zdokonalit techniku jízdy a především precizní trimování nejen takeláže, ale především foilů a kormidel. Důležitý bude také nácvik startů na boční vítr, který je pro nás absolutní novinkou a nemáme v tomto ohledu žádné zkušenosti. Začátkem dubna pak nastoupíme na první světovou regatu v Cannes ve Francii. Pak začneme objíždět velké soutěže one-design flotily Flying Phantom, ale také long-distance open regaty. O konkurenci nemusíme mít strach. Tato loď je tréninkovým náčiním pro týmy ORACLE, Artemis, nebo Team France na Americký pohár, ale občas si na Phantoma odskočí i další světový jezdci jako je Loick Peyron, či Francois Gabart a řada dalších. Máme se tedy na co těšit.
David Křížek a Milan Harmáček na foilujícím katamaránu Flying Phantom
Během sezóny budeme sledovat i další české jachtaře, kteří se dali na foilování. Milan Koláček si vloni v létě pořídil jednoposádkový katamarán A-cat a Tomáš Cejnar začal létat na Mothu. Snad nás brzo bude více a bude možné pořádat závody i na domácích vodách. S Milanem Harmáčkem nyní shání prostředky na projekt Foiling Junior, abychom umožnili mladým jachtařům alespoň na krátko zažít ten pocit letu nad vodní hladinou.
Text: David Křížek
Tomáš Cejnar na Mothu